© 2019 CORONA Restaurant Holice v Čechách. Design by Biograph.

Historie

 

První zmínka o domu, v němž dnes naleznete restaurant CORONA, sahá až do roku 1791. Jeho prvním majitelem byl Jakub Kment a od roku 1796 v něm vedl řeznictví.

V roce 1840 dům zakoupil Josef Žabokrtský, poté hrabě Alexandr Palavacini a později manželé Pernerovi a manželé Šoulaví. 20. července roku 1894 jej zakoupili Václav

a Kateřina Vohralíkovi aby v něm vybudovali hostinec „PLZEŇSKÁ PIVNICE“

a v roce 1910, v nově zbudovaném patře, také hotel „U ČESKÉ KORUNY“.

Od roku 1920 zde vedl živnost jejich syn Václav Vohralík se svou ženou Marií Doškářovou-Vohralíkovou. Podnik se v krátké době stal nejen oblíbeným místem pro místní i přespolní milovníky dobře vyleželého plzeňského, ale i zázemím pro různé spolky. Za všechny jmenujme spolek „Chlapáci“ či „Hlahol. Klid tohoto místa a jeho

až téměř bukolická atmosféra – za domem totiž stávala velká zahrada s voňavým švestkovým sadem, zastřešeným pódiem, na kterém při letní hudebních slavnostech koncertovala Holubova kapela, a kuželníkem, ve kterém se pořádaly turnaje mezi holickými hospodami – z něj vytvořila vyhledávané místo pro radostné chvíle

i odpočinek a přirozené centrum společenského a kulturního života ve městě.

V roce 1959 byl dům i s restaurací znárodněn a sloužil jako podnik RaJ, od roku 1965 jako školní jídelna. O dva roky později byla městem zabrána velká část zahrady pro stavbu věžáku. Roku 1991 byl dům vrácen zpět rodině Vohralíkových a ještě téhož roku byla vybudována zahrádka s občerstvením „Pod kaštanem“. Od roku 1992 se stal majitelem domu Ing. Petr Pekáč, prapravnuk zakladatelů podniku Václava Vohralíka

a jeho ženy Kateřiny, a restaurace s penzionem byla znovu pojmenována podle původního reliéfu v jeho fasádě – „Zlatá koruna“. Ujal se však i tehdy módní název „Snack bar“, díky tvaru vstupní chodby poeticky pozměnený na „Šnek“.

Mnoho dokumentů z dávných dob se bohužel nedochovalo – vlastně jen pár zažloutlých fotografií. Ve vzpomínkách holických obyvatel na jejich dětství však ještě tu a tam zůstal zachován obraz pana Vohralíka v dlouhé zástěře za výčepem a jeho laskavou paní roznášející pěnivý mok. A možná, že i ve zdech tohoto domu něco z této idylické atmosféry přece jen zůstalo. Klid, pohostinnost a přívětivou atmosféru tu totiž můžete pocítit dodnes.

Restaurace s více než 120 letou

tradicí.

1912

1930

Marie Doškářová-Vohralíková

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now